Pět nutných kroků ke štěstí

12.07.2014 18:21

      V přednášce vycházím z našich vlastních zjištění a zkušeností získaných prací na sobě samých a na klientech a znalostí získaných ze známých terapeutických metod. Přednáška zazněla v Plzni na festivalu "Miluj svůj život"

Které jsou to kroky

1.      Pracuje moje podvědomí pro mě nebo proti mně?

2.      Vyhodnocení vztahu mého modelu světa k transformaci

3.      Rozlišení toho, co mám v životě změnit a s čím se mám vyrovnat

4.      Co mi stojí v cestě (čeho jsem si nevšiml, jaké jádro problému se mi nepodařilo najít)

5.      Zjištění mých opravdových potřeb

 

Pracuje moje podvědomí pro mě nebo proti mně?

            Vědomí je ta naše část, kterou si uvědomujeme. Je to jen vrcholek ledovce, který je vidět. Pod hladinou se nachází větší část ledovce – podvědomí, které velmi ovlivňuje naše chování, ale my si ho reálně neuvědomujeme.

            Dle našich analýz vzniká podvědomí potlačováním našich emocí a činů tak, že nejsou projeveny, ale zapíší se do podvědomí. Tak vzniká během života velké množství zápisů v podvědomí, které nás ovlivňují převážně negativně. Děláme tak v životě věci a nevíme proč. Řídíme se prostě tím, co jsme si zapsali do podvědomí. Nejvíce zápisů bylo vytvořeno naší výchovou od rodičů a dalších lidí z naší blízkosti. Vznikají tak pro nás užitečné záznamy, které nám pomáhají v životě a také škodlivé, které nás vedou v životě nesprávným směrem.

            Takto mohou také vznikat negativní mentální programy, které se tvoří v podvědomí zobecněním více našich negativních zážitků. Jedná se o vytvoření jakéhosi pravidla na základě více opakujících se zážitků či situací při našem kontaktu s blízkými.  Tyto programy se mohou také mezi lidmi přenášet.

Pokud těchto programů v podvědomí působí celá smečka, hovoří se o psychologickém reverzu, kdy energie v energetickém systému plyne obráceným směrem a lidská psychika ani tělo nefunguje, jak by mělo. Příkladem psychologického reverzu je třeba nemoc, nedostatek peněz, stálé přitahování nevhodných partnerů apod.

            Kluci nepláčou je oblíbená věta v našich končinách. Je tak často a pravidelně používaná, až se z ní stane program potlačování pocitů. Jeho podoba a působnost jsou individuální. Místo, aby se kluk naučil efektivně projevovat svoje pocity lítosti, bolesti a strachu, potlačí je, avšak v podvědomí působí dál a na povrchu se projevují jako vztek, který může přerůstat do bezbřehé agresivity. Nejhorší je strach a bolest z toho, že se s námi nezachází s dostatečnou úctou a respektem pro naše prožívání.

 

Možnosti terapie

Je možné najít tyto destruktivní věty. Najít programy, které vytvořily a neutralizovat je. Někdy je poškození celé oblasti tak masivní, že nestačí programy jen transformovat (přepsat je na pozitivní verzi), ale je nutné udělat náhradu vložením zcela nově vytvořeného programu

 

Vyhodnocení vztahu mého modelu světa k transformaci

            Můj model světa – je to, jak vidím obecně svět kolem sebe. Jestli je pro mě svět místo pro život příznivé či nepříznivé. Jak vidím své vztahy k jiným lidem a jejich vztahy ke mně. Transformací je myšlen proces, který nyní lidstvo prožívá. Zjednodušeně řečeno je to přechod od řízení člověka rozumem k vedení srdcem (citem).

            Jsem-li v životě více veden rozumem, budu v životě nejspíše pokračovat v tom, jak žili moji rodiče nebo jeden z nich. Budu opakovat jejich styl života a možná jejich chyby. Nebudu asi hledat nějaké nové cesty v životě. Můj partner se bude podobat jednomu z rodičů. Osudy jiných lidí mi budou nejspíše lhostejné. Budu opomíjet signály (nápovědu), které mi přicházejí z mého okolí – nebudu je CÍTIT. Nebudu tedy naslouchat své intuici. Můj model světa je, že lidé se budou chovat stále stejně a změna není možná.

            Pokud si umožním více cítit, budu schopen vcítit se do jiných lidí, být empatický. Budu se umět na sebe podívat z nadhledu jako pozorovatel svého chování a svých motivací. Mohu tak lépe pochopit sebe, ale také ostatní lidi kolem mě. Intuice mi napoví, co mohu v životě dělat jinak a lépe. Začne mi asi vadit, když se já nebo jiní lidé chovají negativně, agresivně, zlostně apod. Cítím, že lze nalézt jinou alternativní cestu života a začnu hledat, co pro to mohu udělat. Zde je důležité omezovat svoji kritiku jiných lidí a soustředit se na svůj pozitivní vývoj a to tak, že událost, která mi vadí a dráždí můj limbický systém zpracuji tak, aby byla pociťována neutrálně. Existuje na to řada technik emoční svobody. Já používám EFT , rychlou změnu reality, neutralizaci negativních mentálních programů i energetické vyrovnání. Vhodnost metody se stanovuje dotazem na vyšší  já.

            Uvést možnosti rozvíjení intuice – přítomný okamžik, umět se v něm radovat

Intuice se nejlépe může projevit, když nemyslíme. Učíme se zastavit tok myšlenek a pouze být…Je možné se soustředit na vlastní dech, nebo pozorovat oblohu, případně květinu, nebo strom. Pokud náš generátor myšlenek zvaný ego spí, je možné přijmout informace ( většinou jako pocity)od vyššího já – intuice. Je to jako ztišit se v lese a být pozorovatelem.

 

 

 

 

Rozlišení toho, co mám v životě změnit a s čím se mám vyrovnat

            Důležité je umět si uvědomit, co je pro mě správné změnit v životě, abych byl šťastnější. Umět to odlišit od těch údajných problémů, kde je mým úkolem se s nimi vyrovnat, aby mi neodebírali životní energii.

            Takovým příkladem může být třeba život s partnerem, kdy je těžké rozhodnout, jestli pokračovat v problematickém soužití nebo partnera opustit. Ve změně nám mohou bránit různé mentální programy typu – třeba prohlášení „všechny ženy/muži jsou stejné/stejní“. Dále nám může bránit naše obava, jak budeme přijímáni příbuznými či známými. V tomto případě máme zkušenost, že vhodné je změnit partnera, pokud je velmi výrazný rozdíl v citlivosti partnerů. Méně citlivý partner se pak může chovat agresivněji a druhého tak ovládne. Někoho může napadnout šalamounské řešení, žít se dvěma (více) partnery a z každého vztahu čerpat něco. Ale tím ochuzuje tyto partnery, každý potřebuje zažívat v průběhu celého života pocit úplného přijetí na všech úrovních. Dítě tento pocit má získat od matky, dospělý člověk od svého partnera. Tato společnost na psychologii zcela zapomněla, protože ztratila cit. A to se může změnit.

            Na druhé straně mohou být na obou partnerech vrstvy negativních mentálních programů. Po očištění se jejich soužití může zlepšit. Neutralizací negativních programů se člověk dostává více ke své podstatě – k sobě samému. Jedině tak, pak může zjistit, jestli k němu současný partner patří nebo ne.

            Ve změně nám může bránit strach, jak se se změnou vyrovnám v budoucnu. Souvisí to s nižším sebehodnocením sebe sama.

 

Co mi stojí v cestě (čeho jsem si nevšiml, jaké jádro problému se mi nepodařilo najít)

            Je to zpravidla událost, na kterou si nepamatujeme, tak hrozný to byl pro nás (limbický systém) zážitek. Která nás však zásadním způsobem připravuje o životní energii. Ta se ztrácí přímo v našem energetickém systému. Požírá ji právě hlídací systém, který zabezpečuje, že si na tu hrůzu nevzpomeneme. Tento systém je zastaralý, protože abychom se mohli vyhojit, je třeba si vzpomenout (alespoň na něco). Lze ji najít tak, že si všímáme, kdy jsme nejvíce unavení. Člověk je plný energie a dá se do nějaké práce a najednou nemůže. Začne zívat, nesoustředí se, musí si jít udělat čaj, kávu. Dělá v práci chyby. Výsledek neodpovídá množství úsilí, které bylo vynaloženo. Je vhodné si tyto události zapisovat, bude v nich obsažen klíč.

            Terapeut pak ze společných znaků a vhodnou komunikací dokáže vyhojit samotný zážitek, aniž by bylo nutné si přímo vzpomenout.

            Příklad: všechno vám jde, ale v momentě, kdy víte, že z učeného textu budete dělat zkoušku, náhle si nepamatujete. Je tam někde traumatický zážitek – třeba první pětka, kterou jste dostali a vše, co se kolem ní dělo – zesměšnění před třídou, výčitky rodičů případně trest a věty typu „jestli to takhle povedeš dál, nic z tebe nebude“

 

Zjištění mých opravdových potřeb

Lidské potřeby a jejich hierarchii popsal jistý pan Maslow. Ze zobecněných pojmů, vytvořil pyramidu, z níž je patrné, jak na sebe jednotlivé potřeby navazují a z níž logicky vyplývá, že uspokojování potřeb na vyšší příčce přijde na řadu až po uspokojení potřeb na nižší příčce. Příklad, hladového člověka zajímá jen to, jak se najíst a za jídlo je ochoten prodat i duši.

Pod obecnou formulací se u každého člověka skrývá trochu něco jiného. Pro někoho je dokonalý pocit, že je milován, když dostane dárek, který si vždycky přál, pro jiného je to společná aktivita apod.

            Opravdové potřeby nám pomůže najít naše intuice, naše cítění, pociťování v přítomném okamžiku.

Mezi vyšší potřeby patří především potřeba tzv. PŘESAHU, kdy si člověk přeje spokojenost nejen pro sebe a aktivně se jí snaží dosáhnout, ale chce žít tak, aby také ostatní lidé mohli být spokojeni, tedy není ochoten být spokojen na úkor někoho jiného. Příklad: obchodník, lékař, léčitel…(v každé profesi se lze chovat jako zlatokop) nadhodnotí cenu žádaného výrobku či služby a klienta „oškube“. Dostane tak nejen peníze, ale prostřednictvím emoční nepohody klienta také jeho životní energii. A hleďme, máme tady karmu.

www.lsvj.cz, tel. 728 256 067 Jaroslav Chládek, mail samisebou@seznam.cz, skype: jaroslavch58